摘要:Rozvoj pěstování cukrové řepy a cukrovarnictví v Evropězapočal v období Napoleonských válek. Francouzský císař NapoleonBonaparte se snažil pokořit největšího konkurenta svédoby, Britské impérium, které do té doby mělo monopol nadovoz cukru do Evropy. K tomu měla sloužit tzv. kontinentálníblokáda, kdy nesměl probíhat žádný obchod mezi kontinentálníEvropou a Britským impériem. To se dotýkalo také cukru, kterýse dovážel z britských kolonií. Evropa musela přistoupit navlastní produkci cukru, a tak započal velký technologický rozkvětv oblasti pěstování a zpracovávání cukrové řepy (1).Vysoká produkční schopnost dělá z cukrové řepy významnouprůmyslovou plodinu. Ze zemědělského hlediska je důležitýpředevším výnos bulev, z hlediska cukrovarnického průmysluje to především cukernatost (2). Cukrovka je plodina náročnána vodu. V sušších podmínkách není vhodné pěstování plodinnáročných na vodu po sobě, a to například zařazení cukrovéřepy po vojtěšce (3). Pěstování cukrovky je výrazně ovlivňovánoklimatickými, půdními a reliéfotvornými podmínkami, ale takévyužíváním krajiny i ekologickou stabilitou (4).Změny struktury pěstovaných plodin jsou v posledníchdesetiletíchovlivněné především vývojem na trhu s komoditami.Obecně dochází ke snížení plochy pícnin, luskovin, klesalataké výměra cukrové řepy. Tyto změny vedly k nižšímu podíluzlepšujících plodin v osevních postupech, a tím působily sníženíhomeostázy agrosystémů (5) i ekologické stability území.